Červenec 2009

Tábor Vojkov 2009

16. července 2009 v 21:39 | Exprees

Tak to skončilo ...


Jak rychle to začalo tak rychle to skončilo...možná ještě rychleji. Když jsme bourali poslední zbytky tábora (včera i dneska) neměla jsem pocit, že tábor bouráme, ale že jsme právě všechno navozili a stavíme, stavíme... a co nevidět přijede 40 dětí, které čekají co se bude letos dít. Je to zvláštní bylo pár chvil kdy jsem se neskutečně těšila, každé vřeštící stvoření my lezlo na nervy... ale i každé nevřeštící, a pak když už teda můžu jet, tak mám síly natolik, že bych si celých sedmnáct dní zopakovala. Nevím za jak dlouho by mi síly došly a proto jsme radši jeli domu.:D
Tento tábor byl plný očekávání...nejen od dětí, ale řekla bych, že především od nás.... Nápad spojit tábory Kamenického a Týneckého oddílu nebyl náhodný...a dál to tu rozepisovat nebudu. Každopádně jako 65 lidí na táboře?? co to je??? 12 tee-pee?? to snad ne!!....tak takové byly první dojmy (naše... konkrétně moje). Pamatuji si když jsme jednou byli na táboře a zrovna pršelo.... všichni, zdůrazňuji, že všichni!!! jsme se nasáčkovali do největšího tee-pee, posedali si, udělali oheň, hráli na kytaru a zpívali.... ale 65 lidí?? to by bylo hoodně velké tee-pee.... Takže tím pro mě okamžitě skončila rodinná a přátelská atmosféra, tohle nikdy nemohlo vyjít. Nikdy neříkej nikdy!!!, to je pravidlo, které mě už mnohokrát přesvědčilo o tom že platí. V situaci, kdy je 65 lidí oblečených v krojích (nebo skautských tričkách) - první věc co nás spojuje, jsme přece skauti, 65 lidí kteří poslouchají jednoho, který zrovna teď rozhoduje o tom co se bude dělat, 65 lidí kteří koukají jak vlajka pomalu klesá , zpívají státní hymnu a myslí při tom na různé věci, 65 lidí co upře zrak na ruce vedoucího a sekeru kterou někdy s obtížemi vyndavá ze špalku, čímž ukončuje den a pak 65 lidí kteří se chytí společně za ruce, každý si po chvilce uvědomí která je pravá a která levá, čimž vlastně i zjistí kdo stojí vedle něj, všichni dohromady zpívají slova Večerky, přičemž je vše ukončeno posláním stisku přátelství, který putuje celým kruhem přátel, rivalů, spolužáků a především skautů.... v tuto chvíli mizí veškeré pomyslné hranice mezi Týncem a Kamenicí, mezi klukem a holkou, mezi světluškou a roverem... - přesně v tuhle chvíli mi došlo, že ani 65 lidí, těch správných lidí, nezničí tu rodinnou atmosféru o kterou jsem se bála že přijdu.

Tímto bych chtěla říct, že pro mě osobně měl tábor velký úspěch, vše bylo takové jaké mělo, někdy i lepší.... věřím že každý si odnesl svůj vlastní zážitek, dokonce snad i spoustu zážitků i když jistě ne všechny kladné. (Pokud se chce někdo o svůj zážitek podělit s ostatními ať mi to pošle na mail a já to semka hodím :-)).

Děkuji všem kteří můžou za to, že to dopadlo tak jak to dopadlo a přeju všem krásný zbytek prázdnin. :-)

Exprees !!!